U karosárny ještě nedávno stála skupina buků

"Stromy jsou svatyně. Ten, kdo jim umí naslouchat, se dozví pravdu" (Hermann Hesse 1877 - 1962)

Je nápadné, jak silnou potřebu, zdá se, má naše současná kultura věci nejdříve zničit, aby zjistila, jak krásné a cenné byly.

Naši předkové však měli zcela jiný přístup. Dovedli velké mystérium života prostě přijímat a s úctou, respektem a úžasem se z něho těšit. Lidé ve starých kulturách ctili přírodu živoucího světa po celá staletí a tisíciletí. Jeden mýtus, který míval ve většině starých kultur velice velký význam, prokazuje stromu nejvyšší myslitelnou čest, je to mýtus o stromu života. Tento strom je počátkem tvoření a živitelem všech bytostí, otcem (matkou) všech. Naše předky stromy doprovázely na jejich poutích. Stromy, jež jim pomáhaly chápat. Stromy, jež je učily důvěřovat. Velký význam stromů pro duchovní život a vývoj lidstva je možné i dnes vypátrat ve velkém počtu důkazů: posvátné stromy a hájky, které pořád ještě stojí, zvyky, které ještě stále existují nebo o kterých se informuje v historických textech, církevních análech, v mytologii.

V dnešním moderním světě, v tzv. civilizovaném světě, žijeme velmi rychle a o stromy kolem nás se příliš nezajímáme. A pokud, tak spíše z důvodu užitkového, sledujeme především své zištné osobní zájmy. Stáváme se bohužel příliš často svědky kácení krásných zdravých stromů, jež nic a nikoho neohrožují, ba právě naopak, utvářejí krajinný ráz svým nezaměnitelným půvabem. Člověka zaráží, jak snadno někdo může skácet strom během krátkého okamžiku. Strom, jenž rostl a rozvíjel se do plné krásy po desetiletí, někdy i sto či více let. Strom, jenž poskytuje stín každému, jenž je útočištěm mnoha živočichů, hmyzu, ptáků. Strom, jenž zadržuje vláhu, vydechuje pro nás kyslík, osvěžuje vzduch a zachycuje polétavý prach a jiné nečistoty. Strom, jenž vždy potěší zrak a duši člověka a vnese klid do srdce díky své velebnosti, kráse a důstojnosti.

Toto malé zamyšlení je věnováno nepovoleným skácením krásných buků vloni na podzim a nyní skácení posledního vzrostlého nádherného dubu u karosárny v březnu 2011. Rovný jak svíce, solitéra, jež byla ozdobou vesnice, viděna zdaleka a ze všech stran. Byl to poslední strom ze skupiny starých buků, které tam stály od nepaměti. Daleko dříve, než my jsme přišli na tento svět.

Nový Malín, březen 2011
MUDr. Zuzana Čajková